Dnes ráno som bol v obchode. Bol som tam päť minút. Keď som vyšiel von, stála tam policajtka a práve vypisovala blokovú pokutu. Tak som k nej podišiel a vravím: "Ale no tak, zlatko, to takému fešákovi ako som ja, nemôžeš dopriať ani malú prestávku?" Ignorovala ma a tak som jej vynadal do jebnutých fízlov. Pozrela sa na mňa a začala vypisovať ďalšiu pokutu za ojazdené pneumatiky. Tak som ju nazval tupou štetkou. A ona začala vypisovať tretí blok. Tak to išlo ďalších dvadsať minút, nadával som jej do kuriev a tak.. Čím viac som jej nadával, tým viac pokút napísala... Mne to bolo ale jedno... Ja som bol peši.

SCÉNA Z HORORU: Padol Facebook. Už je tomu dva dni. Ľudia s plačom v zúfalosti vybehli na ulicu a so slzami v očiach v ruke držiac svoje fotografie kričia: "Páči sa ti to? No tak páči??"

Hulič trávy chytne zlatou rybku.
Rybka: "Pusť mě a splním ti tři přání.
Hulič: "OK, ubal mi jointa!"
Rybka ubalí, hulič vyhulí.
Rybka: "Druhé přání?"
Hulič: "Ubal mi ještě jednoho!"
Rybka ubalí, hulič vyhulí.
Rybka: "A poslední přání?"
Hulič: "Ubal mně i sobě!"
Rybka ubalí a zahulí spolu.
Druhý den přijde hulič zase chytat ryby a z vody na něj volá zlatá rybka: "Ani nerozbaluj pruty, už jsem nám ubalila!"